Klub Vss

Velký světlý stříbřitý patří dlouhodobě k nejoblíbenějším plemenům králíků u nás.

Něco z historie

Počátkem roku 1967 skupina chovatelů ze severní Moravy a Slezska iniciovala založení klubu chovatelů velmi rozšířeného plemene králíků Francouzských stříbřitých (Fs) a na 9. července 1967 svolala do Opavy ustavující schůzi. Zde se sešlo 28 chovatelů a Klub chovatelů Fs byl na světě. Vzhledem k oblíbenosti plemene, nadšení chovatelů a práci chovatelů a funkcionářů se začal rychle rozvíjet. Prvním předsedou klubu byl Květoslav Lhotský a jednatelem Arnošt Hapal, oba z Opavy.

Již koncem roku 1967 měl klub 60 členů, v roce 1982 jich bylo 70. Stovku členů měl klub přibližně v roce 1984 a s nevelkými rozdíly se tento počet udržuje dodnes. Do rozdělení republiky bývalo vždy několik členů ze Slovenska.

Věrných a obětavých chovatelů, členů klubu, je celá řada. Těmi nejvytrvalejšími jsou do dnešních dní Miloš Kopecký ze Sadové (člen od roku 1974), Alfréd Halienka z Litvínova (od r. 1973), Pavel Moucha z Luštěnic (od r. 1972) a Ladislav Ráliš z Jablonce nad Nisou (od r. 1969). Čestným členem klubu je i bývalý klubový pokladník Věroslav Šedina z Úval (od r. 1971).

Z historie uvádím úspěšné chovatele, kteří se ve své době významně podíleli na rozvoji plemene u nás: Ing. Antonín Žalkovský z Chrustenic, Jiří Trejbal z Plzně – Koterova, Josef Macháček z Křenovic, Stanislav Sunkovský z Počedělic, Stanislav Cmíral z Úval, František Matějka z Horoušan, Zdeněk Musil z Tuřan, Zdeněk Pečenka z Drahkova a další. Můžeme vzpomínat na další skvělé chovatele. Řadu z nás zasáhly náhlé odchody Pavla Žďárského z Podhorního Újezdu, Aloise Ducháčka z Chocně nebo Josefa Brázdy z Horní Moštěnice.

Klubová práce je především věcí obětavosti předních funkcionářů. Zde si rovněž dovolím vzpomenout některá jména. Předsedové: Květoslav Lhotský, ing. Miroslav Očenášek, Stanislav Cmíral, Pavel Moucha, dr. Miroslav Martinec a Miroslav Caha. Jednatelé: Arnošt Hapal, Josef Beran, ing. Pavel Matějka, ing. Stanislav Vacek, Václav Andla, Josef Kvasnička a ing. Otakar Janeba. Díky jejich obětavosti byly vytvářeny stabilní podmínky pro klubovou práci. O zavedení názvu Velký světlý stříbřitý v roce 1982 se zmíním v následující kapitole.

Klubová a plemenářská práce

Základem chovu je plemenářská práce. Její první podmínkou je evidence – registrace. Zde je nutné ocenit a vyzvednout přínos Alfréda Halienky, od roku 1975 klubového registrátora, jehož přesná a rychlá práce se dostala do klubové historie a je oceňována všemi členy klubu.

Chovatelská aktivita klubu by se mohla vyjádřit rozsahem práce Alfréda Halienky. V posledních letech eviduje ročně 2 500 až 3 000 mláďat. Více než 3 000 králíků bylo zaevidováno poprvé v roce 1985, rekordní byl rok 1999 s počtem 3 748 mláďat. V roce 1999 měl klub i největší počet kontrolovaných chovů – 9 K a 9 P chovů.

Klubová a plemenářská práce zahrnuje, podobně jako v některých dalších klubech, zásadní plemenářská opatření – výběr nejlepších zvířat, typizaci, liniovou plemenitbu, vyhodnocení nejkvalitnějších plemeníků (jen vedení plemenných knih se v klubu neuchytilo).

K systému této činnosti je vhodné přiřadit i motivační prvky pro chovatele – soutěže a vyhodnocení nejlepších chovatelů. Základem jsou speciální výstavy a motivace k účasti na nich. Musí chovatele opravdu bavit a zajímat.

Máme za sebou 30. ročník speciální výstavy a proto si dovoluji stručnou rekapitulaci. První klubová expozice proběhla v listopadu 1967 na výstavišti v Ostravě. Zde bylo předvedeno 30 ks Fs. V sedmdesátých letech proběhly speciálky v Úvalech s počtem 60 až 140 králíků, v Plačicích 1981 bylo vystaveno 139 ks a v roce 1982 již téměř 200 králíků .

Určitým mezníkem byla speciální výstava v Rudné u Prahy v roce 1983 s téměř čtyřmi sty vystavených Velkých světlých stříbřitých. Od roku 1984 se uskutečnilo 10 ročníků v Chocni. V roce 1986 se do choceňské haly „vešlo“ rekordních 533 králíků Vss. V roce 1996 speciálky přesídlily do Plačic u Hradce Králové. Již 12 ročníků je možno považovat, zejména zásluhou chovatelů – pořadatelů, členů klubu z okolí Hradce Králové, za úctyhodnou řadu.

V letech 1982 –83 bylo započato s liniovou plemenitbou založením linií 20 až 22. Každoročně jsou po nejúspěšnějších plemenících zakládány nové linie, staré, jak je přirozené, zanikají. V současné době je ustaveno 16 linií. Typizace byla u chovných Fs zavedena od roku 1976. Původně měla podobu popisu

jednotlivých pozic standardu (A,T,S,B,P). Od roku 1988 byl zaveden popis jednotlivých nejvýznamnějších znaků exteriéru – hlavy, kůže na přední partii, hřbetu, mohutnosti těla, utváření uší, předních končetin, srsti, odstínu stříbřitosti, stejnoměrnosti stříbřitost, pesíkování, barvy podsady na hřbetě a zvlášť na spodní partii těla. V minulém roce byl typizační kód doplněn o hustotu srsti a jeho součástí je i hmotnost králíka. Na speciálce jsou typizováni samci nad 94 a samice nad 93 bodů.

Mezníkem chovu je datum 1.7.1982. Nový vzorník opouští název Francouzský stžíbřitý a zavádí Velkého světlého stříbřitého. To se samozřejmě neobešlo bez komplikací a diskusí, z nichž některé přetrvávají dodnes.

Významnými mezníky byly i Evropské výstavy Brno 1998 a Praha 2004, kde jsme se rozhodně neztratili.

Od roku 1987 uvádíme v katalogu speciální výstavy původy tříčlenných kolekcí a je založena mistrovská soutěž („Mistr klubu“) podle vyhodnocení dvou tříčlenných kolekcí po různých samcích. Od roku 1992 vyhodnocujeme „Šampionát plemeníků Vss“ podle dvou nejlepších kolekcí potomstva. Jestliže v roce 2007 bylo vyhodnoceno pořadí dvaatřiceti plemeníků, svědčí to o významu takovéto soutěže.

V roce 1993 byla založena soutěž „Liga klubu“ vyhodnocovaná ve dvouletých intervalech. Jsou do ní započítávány výsledky z vyjmenovaných celostátních, národních a speciálních, případně evropských výstav. O pořadí rozhoduje vždy 15 nejlepších výsledků, přičemž z jedné výstavy lze započíst nejvíce 6 králíků. Pořadí sloužilo i pro rozhodování výboru klubu k doporučení kandidátů na kontrolované chovy.

Pro chovatele je na každé speciální výstavě nejatraktivnější vyhodnocení nejlepších zvířat a nejlepších kolekcí. Pro jejich kvalifikovaný, nezaujatý a co nejobjektivnější výběr je zpracován přehledný systematický postup, protože zodpovědně vybrat ze šesti set zvířat ta nejkvalitnější je pro posuzovatele opravdu složitý úkol. Výběr nejlepších samců a králic a vyhlášení šampiónů je pak skutečným vrcholem speciálky.

Klubové ročenky jsou souhrnem všeho podstatného. Jsou vydávány od roku 1980 jako zdroj informací, ale i inspirace. Mají svou aktuální i pamětnickou hodnotu, což platí i pro katalogy našich speciálních výstav.

Klubová práce je především společnou prací při šlechtění Vss, spoluprací i soupeřením, s cílem odchovat stále krásnější oblíbená zvířata. Je společným úsilím na společném koníčku. Zda se nám to v klubu skutečně daří ponechám na čtenáři. Jistě bychom našli i příklady toho, co jsme mohli zvládnout jinak, lépe nebo na co nezbyl čas.

Čas letí, lidé přicházejí a odcházejí, doby se mění a mění se i podmínky pro naše chovatelství. Vždy však bude záležet na zájmu a nadšení pro náš koníček, jemuž věnujeme čas, um, píli i prostředky. Přes problémy, které přinesly různé doby, je za členy klubu obrovský kus práce – stabilní prostředí pro chovatelský pokrok, výstavy a soutěže, ustálený systém vyhodnocování nejlepších zvířat a nejúspěšnějších chovatelů, to vše podporuje zájem chovatelů na činnosti klubu a je trvalou hodnotou i do budoucnosti.

Na závěr chci poděkovat všem chovatelům i funkcionářům klubu za jejich práci a popřát všem hodně spokojenosti do dalších let společné činnosti.

MVDr. Miloslav Martinec