Jednou ze základních vlastností živých organismů je přizpůsobivost –
adaptabilita, která má ale svoje fyziologické hranice. V těchto mezích je nutno
se orientovat – a o tom především bude tato série příspěvků. Ani zdaleka ale
není cílem vyčerpat všechny aspekty související s výživou a krmením králíků.
Králík domácí je druhem nesmírně tvárným, do určité míry variabilním,
prosperujícím v různých podmínkách, v nejrůznějších chovatelských systémech,
v různých podmínkách výživy a krmení.
Platí to i pro naše chovy králíků, každý chov je do určité míry unikátní
osobností chovatele (jeho zkušenosti a znalosti), zdroji krmiva (přírodní
podmínky), rozdílnými časovými i ekonomickými podmínkami pro jeho získání
krmiva, ale i jeho použitím u různých plemen králíků, v různém věku, jiné
intenzitě produkce nebo šlechtění, v různých obdobích roku.
Zkušenosti chovatelů s různými krmivy, sestavením krmných dávek a využití
při různé krmné technice nebo zpracování a ošetření krmiv za nejrůznějších
situací mohou být naprosto unikátní. Jistě najdeme vynikající postupy a nápady
vedoucí k optimálním výsledkům, z nichž mnohé již byly publikovány i na
těchto stránkách. Navíc je možno pokusit se o aplikaci a využití zkušeností
intenzivních produkčních chovů i poznatků publikovaných ve studiích
výzkumných pracovišť.
Výživu a krmení králíků (to samozřejmě platí o všech druzích zvířat) je nutno
považovat za naprosto zásadní oblast ovlivňující prosperitu chovu od počátku do
konce. Králík je z tohoto pohledu mezi běžně chovanými domácími zvířaty
originální anatomickými a fyziologickými adaptacemi. Je nutno si uvědomit, že
se tyto vlastnosti vyvíjejí a fixují u každého živočišného druhu po miliony let
vývoje. Bylo by chybou domnívat se, že za 2 nebo 3 tisíc let domestikace králíka
evropského jako druhu nebo 50 až 100 let intenzivních chovů domácího králíka
v podmínkách jak je známe v současnosti, je možno změnit anatomii a fyziologii
zvířete.
Tyto základní hranice anatomie a fyziologie je nutno poznat, respektovat je a
podle nich přizpůsobovat nebo vytvářet chovatelské postupy. Opačný postup,
kdy se člověk domnívá, že je všemocný a „přírodu“ nerespektuje, mohou vést
pouze k neúspěchu hraničícího často s týráním zvířat.
Problémem může být ovšem i to, že ne vše je v rámci vědeckého poznání
odhaleno, někdy musíme spoléhat na selský rozum a praktické chovatelské
zkušenosti, králík přeci jen není úplně ve středu vědeckého bádání.
Několik základních poznámek k anatomii a fyziologii trávení domácího králíka.
Tisíce a miliony let vývoje formovaly králíka evropského podmínky suchých
teplých biotopů s charakteristickým rostlinstvem jako zdrojem potravy.
2
Domestikačním centrem bylo středomoří a jihozápadní Evropa, zejména
Pyrenejský poloostrov. Po většinu roku skromné, suché a tvrdé rostliny oblastí
přírodního rozšíření představují základ pro adaptaci králíka k získání živin
nezbytných pro život.
Základní anatomicko-fyziologické adaptace evropského králíka související s výživou a trávicím ústrojím:
a) příjem značného objemu rostlinné potravy, trav a bylin za použití
ostrých, automaticky se ostřících a neustále dorůstajících hlodáků.
Stavba (podíl skloviny) a vzájemné postavení zubů v horní a dolní čelisti
umožňuje permanentní obrušování a ostření hlodáků bez ohledu na
složení nebo tvrdost krmiva rozdílnou v různých vegetačních obdobích.
Dříve často opisovaná závislost obrušování hlodáků tvrdým krmivem byla
vyvrácena, stejně jako nutnost a účelnost umělého zkracování
přerůstajících hlodáků ve velkochovech nebo při nedostatku ohryzu.
b) Produkce (vypěstování) značného množství mikroorganismů
(bakterií) s významným obsahem bílkovin a vitamínů skupiny B a
vitamínu K (je možné, že i dalších dosud neidentifikovaných specificky
účinných látek) ve vlastním objemném slepém střevě na substrátu z krmiv
s nízkým obsahem živin.
c) Získání těchto vyprodukovaných živin příjmem tzv. měkkých bobků –
cékotrofií, což je umožněno dvojí činností tračníku, který oddělí
fermentovaný obsah slepého střeva s vysokým obsahem živin od
balastního obsahu s vyšším obsahem vlákniny a vytváří dvojí trus –
měkké a tvrdé bobky. Měkké bobky králík od konečníku přímo odebírá,
požírá a zpracovává v žaludku a tenkém střevě, čímž pokrývá potřebu
jmenovaných vitamínů plně nebo z významné části a potřebu bílkovin
z cca 20%. Zajímavostí je, že všechny odborné zdroje uvádějí, že měkké
bobky jsou vylučovány silně pokryté hlenem – za několik desetiletí
chovatelských zkušeností jsem však tento hlen nikdy neviděl.
(Problematiku cékotrofie králíků by bylo vhodné podrobně osvětlit –
pokusíme se o to v některé z příštích čísel v samostatném článku).
d) Zpracování značného množství vlákniny (tak jako u jiných býložravců)
přináší efekt v podobě těkavých mastných kyselin dále zpracovávaných
metabolismem organismu na energii nutnou pro životní funkce.
e) Významnou adaptací je mimořádný rozvoj imunitního systému králíka
ve specializovaných strukturách umístěných ve stěně střev (apendix
caeci, sacculus rotundus, peyerovy plaky), které představují téměř 50%
veškerých obranných (imunitních) kapacit organismu králíka, zajištujících
obranné reakce proti průniku škodlivých mikroorganismů do těla přes
střevní bariéry. To samozřejmě dále zvyšuje význam trávicího ústrojí,
jeho souvisejících struktur a funkcí v organismu králíka.
Z výše uvedených bodů více než jasně vyplývá, že trávicí systém a celý
metabolismus organismu je adaptován na příjem krmiva s vysokým
obsahem vlákniny a naopak nízkou koncentrací bílkovin, energie a některých
dalších živin, což je podstatou skromnosti králíků v minulosti tradované.
Na krmiva s vysokou hladinou vlákniny a nízkou koncentrací živin (bílkoviny,
škrob, energie) jsou adaptovány mechanismy nervového a hormonálního řízení
příjmu krmiva, pohyblivosti stěn trávicího ústrojí, vylučování trávicích šťáv a
hormonů žlázami ve stěně střev, žaludku stejně jako pankreasu a jater, řízení
procesů regulace pohybů střev, řízení metabolických procesů, detoxikace
zplodin výměny látkové (např. čpavek) ale i na to vše navazující fungování
vylučovacích schopností ledvin.
Zcela zásadní postavení ve výživě králíků zaujímá vláknina. Ještě před
několika desítkami let stačilo k popisu významu a fungování vlákniny v trávení
u králíků několik stručných řádků. V současnosti je k dispozici velká řada studií
zkoumajících úlohu vlákniny a jejich různých složek v trávení, produkční
výkonnosti i dopadech na zdravotní stav různých kategorií králíků, zejména
však u rostoucích králíčat a králic v reprodukci a období kojení.
Význam vlákniny v trávení králíků má několik aspektů vyplývajících z výše
popsaných adaptací:
- strukturální složky vlákniny např. celulóza a lignin vytvářejí optimální
strukturu obsahu střev, dráždí nervové pleteně ve stěně, čímž je udržována
pohyblivost a sekreční činnost žláz a žlázek trávicího aparátu, - vláknina je substrátem pro růst bakterií trávicího aparátu,
- stravitelná vláknina je zdrojem energie, nahrazuje škrob (jeho přebytek
může mít negativní vliv na trávení v tlustém střevě u mláďat), - dostatek vlákniny a z ní fermentací vznikajících těkavých mastných
kyselin, kromě dopadu na energetický metabolismus významně ovlivňuje
pH, tím optimalizuje prostředí pro trávení ve střevech a má vliv na
potlačení nežádoucích až patogenních bakterií.
Významná je tedy pro králíka jak stravitelná vláknina (pektin a hemicelulózy)
obsažená v rostlinných krmivech – okopaniny, cukrovkové řízky, jablečné
výlisky nebo otruby, tak strukturální nestavitelná vláknina. Zejména lignin má
zásadní pozitivní dopad na zdravotní stav, růst a celkovou užitkovost.
Významné jsou i poměry mezi jednotlivými složkami vlákniny i poměry
k dalším živinám. V praxi našich chovů však tyto poznatky publikované v řadě
studií obtížněji využijeme. Obecně králík potřebuje v krmné dávce kolem 18 až
20% vlákniny, to platí zejména pro naše zájmové chovy (v intenzivních chovech
byla doporučení na 10 – 14% vlákniny u vykrmovaných králíků).
Nejpodstatnější pro běžného chovatele králíků je poznatek, že hrubší seno za
starších různorodých porostů pícnin, sláma obilovin nebo větvičky
ovocných stromů jsou nezbytným zdrojem vlákniny a zejména ligninu.
Jejich použitím můžeme dosáhnout optimalizace krmné dávky a významně
předcházet trávicím problémům zejména u mláďat, například při zkrmování
krmných směsí nebo obilovin. Vhodná kombinace různých krmiv na podkladě
těchto poznatků a zkušeností je pak již věcí praxe a přináší bezpočet možností.
Vývoj zaznamenalo i dávkování krmiv a stanovení potřeby živin. Dřívější
prakticky univerzálně uváděné doporučení ad libitního (neomezeného) příjmu
krmiv bylo nahrazeno přesnějším dávkováním pro jednotlivá období života a
produkce králíků. Rovněž v této oblasti je bezpočet studií a doporučení
k dávkování jednotlivých živin, případně srovnání jednotlivých zdrojů a krmiv.
Dotace bílkovin v krmných dávkách je významným tématem řady zkušeností
a studií, názory však nejsou jednotné. U mladých rostoucích králíků je obecně
doporučeno nižší (opatrnější) dávkování bílkovin v krmných dávkách –
v kompletních směsích pro mláďata je to vyjádřeno hladinou 16 – 17 % NL. I
při sestavování krmné dávky z tradičních krmiv pro mláďata do 3 měsíců věku
je nutno pamatovat na možnost překrmení bílkovinami (o tom příště). Dospělý
králík je schopen metabolizovat i větší množství bílkovin.
Za mimořádně významnou pro králíka považuji schopnost řízení a udržení
stálosti vnitřního prostředí – regulaci acidobazické rovnováhy –
fyziologického stavu pH. Vlivy související s jejím udržením mohou mít zásadní
význam pro zdraví a produkci každého jednotlivého králíka i celého chovu za
různých podmínek dotace živin a krmení.
Všechno toto ale není stálé a jednotné v různých obdobích života jedince. Je
více než zřejmé (a prokázané mnoha studiemi), že schopnosti související
s trávení a metabolismem se v průběhu vývoje jedince mění, rozvíjejí. Vyvíjejí
se prakticky od narození mláděte až do dospělosti, nejvýznamnější adaptační
změny v trávení, schopnosti trávit a metabolizovat, probíhají do věku 8 – 10
týdnů. Určité výkyvy v metabolismu můžeme zaznamenávat i v období březosti
a kojení u samic.
Pokud tedy chceme pokročit k praktické aplikaci těchto poznatků do reálné
praxe v chovu, musíme si uvědomit pestrost požadavků na výživu a krmení
různých kategorií králíků: dospělá x mláďata, samci x samice, doba klidu x
období reprodukce, samice v době březosti, na konci březosti, období porodu,
kojení.
U mláďat jsou odlišné období mléčné výživy, doba před odstavem, po odstavu,
období intenzivního růstu, výkrmu, odchovu plemenných králíčat, dosažení
pohlavní dospělosti atd.
Každé období přináší rozdílné nároky zvířat na výživu, v některých obdobích
jde o tak významné odlišnosti, že jejich neznalost nebo zanedbání přináší zcela
zásadní problémy v chovu. Naopak respektování i detailních odlišností je
významným (až nejvýznamnějším) faktorem prosperity zvířat a úspěšnosti
chovu králíků. Na druhou stranu reálných možností jak toho v našich chovech
dosáhnout za využití různých krmiv může být řada – to je v rukou chovatele.
V návaznosti na výše uvedené řádky se v příštích pokračováních budeme
podrobněji zabývat problematikou chovných králic v různých obdobích
reprodukce a dále tou neproblematičtější a nejchoulostivější skupinou –
mláďaty, kdy je nejdůležitějším faktorem úspěšného odchovu respektování
postupného vývoje limitovaných mechanismů trávení jednotlivých živin a jejich
metabolismu.