… a léta běží vážení aneb na úvod vzpomínkového „almanachu“
Že čas letí nám nezadržitelně připomíná letošní 50. výročí založení Klubu chovatelů králíků Vss a
shodou okolností i kulaté pořadové číslo 40. speciální výstavy „našich“ Velkých světlých stříbřitých.
Velký světlý stříbřitý patří dlouhodobě k nejoblíbenějším plemenům králíků u nás – pro ilustraci
v minulém roce byl Vss nejpočetněji registrovaným plemenem, ani na vrcholných výstavách
nezůstává pozadu a vzhledem k podílu členů klubu je to možno považovat i za odraz klubové práce.
Něco z historie
Počátkem roku 1967 skupina chovatelů ze severní Moravy a Slezska iniciovala založení již tehdy
velmi rozšířeného plemene králíků Francouzský stříbřitý (Fs) a na 9. července 1967 do Opavy svolala
ustavující schůzi klubu (původní termín 24. 6. byl tenkrát odložen z důvodu konání celostátního
králíkářského aktivu).
Zde se sešlo 28 chovatelů, klub chovatelů Fs byl na světě a vzhledem k oblíbenosti plemene,
nadšení chovatelů i práci řady chovatelů a funkcionářů se začal rychle rozvíjet. Prvním předsedou byl
Květoslav Lhotský a jednatelem Arnošt Hapal, oba z Opavy.
Členská základna – již koncem roku 1967 měl klub 60 členů, v roce 1982 to bylo 70. Stovky členů
klubu bylo dosaženo zhruba v roce 1984 (vždy bylo i několik členů ze Slovenska) a s minimálními
výkyvy se udržuje počet členů kolem tohoto počtu, přesto bychom rádi posílili.
Věrných a obětavých chovatelů, členů klubu je celá řada, těmi nejvytrvalejšími jsou do dnešních dní
Miloš Kopecký za Sadové (členství od roku 1974), Pavel Moucha z Luštěnic (od r. 1972).
Z historie je dobře uvést úspěšné chovatele, kteří se významně podíleli ve své době na rozvoji
plemene – záměrně spíše jména z historie, každá doba měla své šampióny: Ing. Antonín Žalkovský
z Chrustenic, Jiří Trejbal z Plzně – Koterova, Josef Macháček z Křenovic, Stanislav Sunkovský
z Počedělic, Stanislav Cmíral z Úval, František Matějka z Horoušan, Zdeněk Musil z Tuřan, Zdeněk
Pečenka z Drahkova a další. Těžko vzpomínat na další skvělé chovatele, nejúspěšnější i ty méně.
Přehled dlouhodobě z výsledků speciálek je dále a všechny úspěšné chovatele tam najdeme .
Kamarádi odcházejí, řadu z nás zasáhly náhlé odchody Pavla Ždárského z Podhorního Újezdu,
Aloise Ducháčka z Chocně nebo Josefa Brázdy z Horní Moštěnice, je na místě vzpomenou na všechny.
Klubová práce je především věcí obětavosti předních funkcionářů, zde si rovněž dovolím
vzpomenout některá jména – předsedové – Květoslav Lhotský, Ing. Miroslav Očenášek, Stanislav
Cmíral, Pavel Moucha, Miroslav Caha, v současnosti Miloslav Martinec, jednatelé – Arnošt Hapal,
Josef Beran, Ing. Pavel Matějka, Ing. Stanislav Vacek, Václav Andla, Josef Kvasnička, Ing. Otakar
Janeba a nyní Tomáš Andrle – díky obětavosti byly vytvářeny stabilní podmínky pro klubovou práci.
Klubová plemenářská práce
Základem chovu je samozřejmě plemenářská práce – její první podmínkou je evidence – registrace.
Zde je nutné ocenit a vyzvednout přínos Alfréda Halienky, klubového registrátora již od roku 1975,
jehož přesná a rychlá práce se dostala do klubové historie, i nyní (už od roku 2008) je registrátor Jirka
Šubr oceňován všemi členy klubu. Pozornost zaslouží konstatování, že po dobu padesáti let byli pouze
tři registrátoři – tím prvním byl do roku 1975 Fr. Sedláček z Hlučína. Chovatelská aktivita by se
mohla vyjádřit rozsahem práce registrátora – v samostatném přehledu je uveden počet registrovaných
králíků.
Klubová plemenářská práce zahrnuje podobně jako v některých dalších klubech zásadní
plemenářská opatření – výběr nejlepších zvířat, typizaci, liniovou plemenitbu, vyhodnocení
nejkvalitnějších plemeníků (jen vedení plemenných knih se v klubu neuchytilo). K systému této
činnosti je vhodné přiřadit i motivační prvky pro chovatele – soutěže a vyhodnocení nejlepších
chovatelů. Základem jsou však speciální výstavy – a vůbec nejzákladnější je motivovat chovatele
k účasti na nich – musí chovatele opravdu zajímat a bavit.
Máme před sebou 40. ročník speciální výstavy, proto tedy stručná rekapitulace. První klubová
expozice proběhla v listopadu 1967 na výstavišti v Ostravě, zde bylo předvedeno 30 Fs.
V sedmdesátých letech proběhly speciálky v Úvalech za účasti 80 až 140 králíků, v Plačicích 1981
bylo vystaveno 139 ks a v roce 1982 již téměř 200. Určitým mezníkem byla speciální výstava v Rudné
u Prahy v roce 1983 s téměř čtyřmi sty vystavených Velkých světlých stříbřitých.
Od roku 1984 následovalo 10 ročníků v Chocni – nejpočetnější byl rok 1986, kdy se do choceňské
haly „vešlo“ 533 králíků Vss. V roce 1996 speciálky přemístily do Plačic u Hradce Králové již 12
ročníků je možno považovat zejména zásluhou chovatelů-pořadatelů členů klubu z okolí Hradce
Králové za úctyhodnou řadu – nejpočetnější byla výstava v letech 1998 a 1999 – to bylo vystaveno
vždy přes 600 Velkých světlých stříbřitých. Nyní je to již po deváté! V Týništi nad Orlicí – počty stále
dosahují k 500 Vss, v rámci těchto speciálek se daří rozvíjet i spolupráci s bratrským Klubem
slovenských chovatelů Vss.
V letech 1982-83 bylo započato s liniovou plemenitbou založením linií 20 až 22, každoročně jsou
po neúspěšnějších plemenících zakládány nové linie, staré jak je přirozené, zanikají. V současné době
je ustanoveno a registrováno 16 linií. Přehled všech linií je rovněž dále v přehledu.
Typizace byla u chovných Fs v klubu zavedena od roku 1976, původně v podobě popisu
jednotlivých pozic standardu (A, T, S, B, P), od roku 1988 popisem jednotlivých nejvýznamnějších
znaků exteriéru – hlavy, kůže na přední partii, hřbetu, mohutnost těla, utváření uší, předních končetin,
srst, odstínu stříbřitosti, stejnoměrnosti stříbřitosti, peskování, barvy podsady na hřbetě a zvlášť na
spodní partii těla.
Mezníkem chovu je datum 1. 7. 1982 – nový vzorník opouští název Francouzský stříbřitý a zavádí
Velkého světlého stříbřitého, což se samozřejmě neobešlo bez komplikací a diskusí z nichž některé
v podstatě přetrvávají dodnes – pár obrázků s komentářem je rovněž součástí této brožurky.
Významnými mezníky byly i Evropské výstavy Brno 1998 a Praha 2004, kde jsme se rozhodně
neztratili- na obou zůstal jeden šampion „doma“ – v roce 1998 za samici (R. Jedlička) a 2004 za samce
(M.Martinec).
Od roku 1987 uvádíme v katalogu speciální výstavy původy tříčlenných kolekcí a je založena
mistrovská soutěž (Mistr klubu) – vyhodnocení dvou tříčlenných nepříbuzných kolekcí.
Od roku 1992 vyhodnocujeme Šampionát plemeníků Vss – vyhodnocení plemeníka podle dvou
kolekcí potomstva. Jestliže je v této soutěži vyhodnoceno pořadí třiceti chovných samců – plemeníků,
pak to svědčí o významu takové soutěže.
V roce 1993 byla založena soutěž Liga klubu vyhodnocované ve dvouletých intervalech, do které
jsou započítávány výsledky z vyjmenovaných celostátních národních a speciálních výstav (případně
evropských) – vždy 15 nejlepších výsledků, nejvíce však 5 králíků z jednotlivé výstavy, pořadí
sloužilo i pro rozhodování výboru klubu k doporučení na kontrolované (K a P) chovy.
Pro chovatele je na každé výstavě nejatraktivnější vyhodnocení nejlepších zvířat a nejlepších
kolekcí. Pro jejich kvalifikovaný, přehledný (a také nezaujatý, co objektivnější) výběr je zpracován a
vyhlášen systematický postup, protože zodpovědně vybrat z pěti nebo šesti set zvířat opravdu ta
nejkvalitnější je pro posuzovatele opravdu složitý úkol. Výběr nejlepších samců i králic a vyhlášení
šampiónů je pak skutečným vrcholem speciálky.
Klubové ročenky jsou souhrnem všeho podstatného, vydávány jsou od r. 1980 jako zdroj informací,
ale i inspirace, mají svou aktuální i pamětnickou hodnotu (a to platí i pro katalogy našich speciálních
výstav).
Klubová práce včera dnes a zítra je především společnou prací při šlechtění Vss, spoluprací i soupeřením s cílem odchovu stále krásnějších zvířat, společným úsilím na společném koníčku. Zda se nám to v Klubu skutečně daří ponechám na čtenáři, i ve výboru klubu bychom našli příklady, které jsme mohli zvládat jinak, lépe, nebo na co zkrátka nezbyl čas.
Čas letí, lidé přicházejí a odcházejí, doby se mění i podmínky pro naše chovatelství se mění – ale ne
vždy negativním směrem – o čemž svědčí např. počet importovaných zvířat mezi rodiči
vystavovaných králíků. Vždy však bude záležet především na zájmu a nadšení pro náš koníček, jemuž
věnujeme čas, um, píli i prostředky. Přes problémy které přináší doba je za členy klubu obrovský kus
práce – stabilní prostředí pro chovatelský pokrok, výstavy a soutěže, ustálený systém vyhodnocování
nejlepších zvířat a nejúspěšnějších chovatelů podporující zájem chovatelů na činnosti klubu je trvalou
hodnotou i do budoucnosti.
Na závěr chci poděkovat všem chovatelům a funkcionářům klubu za jejich práci a popřát všem
hodně spokojenosti a chovatelských úspěchů do dalších let společné činnosti.
Co je ale nejdůležitější? Že už teď jsou mezi námi následovníci, kteří (pokud vydrží a budou chtít)
budou hodnotit klubovou práci a úroveň Velkých světlých stříbřitých za dalších 10, 20 nebo 50 let.
dr. Miloslav Martinec